6 nezbytných kroků k opravdické změně, aneb jak se zrodily moje nové stránky

IMG_20150126_112520

Ahoj a vítejte na mých zbrusu nových stránkách! Je docela dost možné, že jste se sem dneska dostala úplně poprvé a potom vám kromě toho přivítání nemusím vlastně ani nic moc vysvětlovat,:-) ale pokud už jste na téhle adrese někdy předtím byla, tak se teď nejspíš pořádně divíte, co se to stalo a dost možná vám není úplně jasný, jestli jste tu vůbec správně.

Tak nebojte, jste tu správně!:-) V životě se to akorát občas všechno tak nějak semele a když se to ještě zkombinuje se začátkem roku, s novoluním, retrográdní fází Merkuru a podobnýma věcma mezi nebem a zemí, tak to občas vyústí do situace, kdy už nemůžete dál dělat mrtvýho brouka, ale musíte se prostě věcem postavit čelem.

Webovky. Kdo někdy nějaké dělal a udržoval, tak moc dobře ví, jak hrozně vás můžou bavit a naplňovat a zároveň dovádět k naprostému šílenství a nenávisti až do samotného jádra toho zatracenýho kódu, o kterém víte, že ho stejně ani za boha neopochopíte.

Webové stránky jsou taky jednou z takových těch věcí, na které je pořád spousta práce, protože seznam toho, co je ještě potřeba udělat, je víceméně nekonečný. A proto s nima taky člověk hrozně snadno skončí ve stavu, kdy je neustále nervní a pořád si vymýšlí něco nového a nebo kdy naopak upadne do stavu naprosté rezignace, kdy nakonec radši nedělá vůbec nic.

IMG_20140930_133408

Vzhledem k tomu, že jsem tzv. „control freak“ (samozřejmě hrdý!:-), neboli člověk co má velmi mírně řečeno rád všechno hezky pod kontrolou, tak pro mě většinu času platí ta první varianta, což je taky jeden z důvodů, proč je se mnou asi občas dost těžké pracovat… Jsem totiž takový ten, „Mohl bys, prosim tě, ten čudlík posunout ještě o milimentr doleva a udělat ho trochu růžovější ale zase ne moc!“ typ člověka, co je často asi fakt na zabití. Na druhou stranu si ale říkám… Kruci, jsou to přece MOJE stránky! Moje ultimátní zhmotnění ve virtuálním světě internetu a tak bych prostě byla fakt ráda, aby byly přesně tak, jak já chci. Bez toho, aniž bych musela neustále někoho přesvědčovat a prosit o to, aby všechny ty moje (často dost bláznivé) nápady zrealizoval! No ne?:-)

No, a to je vlastně celý důvod toho, proč to tady dneska vypadá úplně jinak než včera. Chtěla jsem totiž vytvořit prostor, který bude můj, ale zároveň i váš. Prostor, kde budu moct realizovat všechny svoje nápady a akce a kde pro vás zároveň bude co nejjednodušší je najít.:-)

A když už jsme tohle téma změn nakousli, tak jsem si říkala, že by bylo fajn dát vám takový svůj návod jak na to. Jak udělat a přežít nějakou nevyhnutelnou změnu, ať už se týká čehokoliv. Já jsem si už několikrát celým tímhle procesem prošla a nedám na něj dopustit, tak třeba bude fungovat i vám.;-)

Přátelská rada: přeskakování jednotlivých kroků většinou tu cestu k cíli spíš zpomalí, než urychlí.;-)


6 nezbytných kroků k opravdické změně:

1) Chvíle osvícení:

Znáte takový ten moment, kdy se vám najednou rozsvítí, v hlavě vám vítězně zazní, „Háááááleluja!“ a vy si uvědomíte, že vlastně máte na výběr? Že věci nemusí být tak, jak jsou teď a že je můžete změnit?

Tak to je přesně ono!;-)

 2) (Totální) panika:

Aneb okamžik, kdy vám dojde, co jste si to na sebe vlastně tím uvědomením ušili. Že teď už víte, co máte dělat a tudíž není cesty zpátky, což odstartuje takový ten vnitřní monolog typu, „Néééééé!!! Panebože, co budu dělat?!?!“

„Pomoc, já nechci! Vždyť ono to vlastně zas tak hrozný neni! Třeba ani nic měnit nemusim! Že ne?! Viďte, že ne?!“

„Ježiš, co já si jenom počnu? To přece nemůžu nikdy v životě zvládnout!“

„Co na to asi řekne máma?!“

„To je konec!“

„Tohle je FAKT konec!“

Všichni víme, že tahle fáze je opravdu těžká. Ale taky nutná a strašně moc důležitá. A v okamžiku, kdy si uvědomíte, že je dokonce i zdravá a tím pádem si jí dovolíte v klidu prožít, tak se váš život stane o mnoho jednodušším.;-)

Takže jo, panikařte! Panikařte jak jen můžete a potřebujete! Je to normální.

IMG_20141121_091341

3) Finální rozhodnutí:

Tohle je fáze, při níž se člověk přesouvá ze stavu strachu do stavu zloby a kdy se  (díky bohu) naštve natolik, že je schopen říct, „Hele, fakt moc děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. Jsem ti fakt vděčná, mám tě moc ráda a tak… Ale takhle už to prostě dál nejde,“ (nebo tak něco)…

A konečně tak uděláte definitivní rozhodnutí. Krok, který se často zdá spíš jako jeden obří skok do neznáma, ale kterému se prostě nemůžete a už ani vlastně nechcete vyhnout.

Od téhle chvíle už je všechno jenom na vás. Což je neskutečně osvobozující pocit, který ale taky může vést k další vlně paniky a k…

4) Chudinkování:

Chudinkování je takový ten stav, kdy máte pocit, že jste ten největší chudák na světě. Zrazená, opuštěná, nepochopená, vláčená všemi a vším… Ale i přesto, že tahle fáze vypadá jako jeden veliký krok zpátky, bývá to často vlastně jeden z nejdůležitějších okamžiků vnitřního uzdravování.

To proto, že každou ztrátu, ať už je jakkoliv malá nebo velká, je potřeba náležitě oplakat. Potřebujeme se s tím, co opouštíme nějak rozloučit, nějak to všechno zpracovat a proto může být takové chudinkování něčím, co vám paradoxně pomůže ze všeho se dostat mnohem rychleji.

Mezi osvědčené chudinkovací aktivity patří např: koukání na Pixarovky a poslouchání tesklivé muziky (doporučuju Toma Yorka, Daughter a podobné geniálně depresivní jedince) ideálně za doprovodu nějaké té lahvinky.:-))

5) Chvíle nadšení:

Okamžik, kdy vás přestane bavit ládovat se čokoládou a trávit večery s tou výše zmiňovanou lahvinkou (ano, i takové chvíle můžou nastat!:-) a kdy vylezete z postele, obléknete si na chvíli něco jiného než tepláky, vydáte se mezi lidi nebo na čerstvý vzduch a vrátíte se nabitá energií a plná nových, bezvadných nápadů.

„Hele, a co kdybych ty stránky prostě udělala celý úplně znovu?“

„Jééé, a co kdybych tam dala ty svoje infantilní obrázky, co si je stejně budu vždycky čmárat, protože mě to prostě děsně baví?!“

„A co kdybych tam vymyslela sekci, která bude plná jenom různých blbinek a dárečků?“

„A co kdyby…“

„Jééééžiš, to bude boží!:-)“

A pak se poháněná tímhle nádherným extatickým nadšením, kdy si zas na chvíli připadáte jako malý dítě, zvedenete a konečně se pustíte do práce.

IMG_20140923_173151

6) Chvíle vítězství:

Finální fáze celé téhle bláznivé jízdy. Ta, ve které jsem třeba zrovna teďka já. Zkrátka takový ten okamžik, kdy se díváte na něco, na čem jste makala, až se z vás kouřilo… Kdy si vzpomenete na všechnu tu dřinu, únavu a na čele naběhlé žíly (to my cholerici totiž míváme O:-)… A najednou vám dojde, že JE TO HOTOVÝ!

A tak se kocháte.

Řeknete si, „High five!“

Dáte si skleničku (tentokrát vítěznou :-) a jste na sebe neskutečně hrdá.


Doufám, že se vám tu bude líbit a nikdy nezapomeňte, že když se rozhodnete, tak dokážete všechno na světě, jo?:-)

Vyzkoušejte mini kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY! Protože to, že máte mít ráda sebe sama už nejspíš víte... Ale je načase naučit se i to JAK! V běžným životě a úplně zadarmo!;-)

4 thoughts on “6 nezbytných kroků k opravdické změně, aneb jak se zrodily moje nové stránky

  1. Karoli, tvoje nové stránky jsou fakt super! MOC MOC MOC gratuluji!!! Přeji Tobě, i tvým zbrusu novým stránkám spoustu návštěvníků, kteří se sem budou rádi vracet – jako já … Hodně štěstí!

    1. Ahoj, Jani! Děkuju moc a doufám, že se budeš vracet!:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress Anti Spam by WP-SpamShield