Bylo nebylo v mým roce 2015

(karolina_dobrovska)12362322_723807744421073_405371551_n

Konec roku. A čím víc se těším na ten novej, tím víc cítím, že je potřeba ohlídnout se zpátky. Ještě chvíli se nedívat se za tím, co bude, ale naopak za všim, co bylo. Dobrýho i špatnýho, snadnýho i krušnýho…

Protože člověk je většinou hrrr, hrrr a hnedka si řiká, tak jó, tenhle ten rok je fuč, hurá, hurá a co jako teď? Co dalšího? Nebo teda aspoň já to tak mívám. A pak mi vždycky dojde, že počkéééééj, dyť já jsem si vlastně nedala ani vteřinu na to, abych si fakt uvědomila, co všechno to mám zase za sebou. O kolik jsem to zas o trochu jinej a snad i moudřejší člověk… Kolik věcí musím ještě oslavit a kolik obrečet, protože jsem předtim měla důležitější věci na práci. Nebo tak něco.:-)

A jak jsem tak vzpomínala, co všechno se teda letos povedlo a nepovedlo, tak mi došlo, jak si vlastně už zas skoro nic nepamatuju (Klasika. Já mám totiž 90% mozku zaplněnýho textama hitovek z 80.  a 90. let #nojoke)! Takže jsem posbírala všechny svoje možný diáře, notýsky a deníčky a normálně se rozhodla celej ten rok 2015 zrekonstruovat do pár větších i menších ale pro můj život nějakým způsobem zásadních bodů. No, a zjistila jsem, že jsem toho fakt celkem dost stihla a zvládla a že celá tahle retrospektivní strategie je fakt úplně bezva!


Co použít jako předměty doličné?

  • Diář, kalendář, zápisníčky a deníčky
  • Svůj blog
  • Historii svýho Facebooku nebo Instagramu (pro mě jsou třeba instagramový fotky fakt zásadním zdrojem vzpomínek ;-)

Vylepšovák na příště:

No, a protože skládat ty střípky takhle zpětně je sice fajn, ale někdy taky trochu vopruz, tak jsem se rozhodla, že příští rok si budu tyhle zásadní, souhrnný body psát na konci každýho měsíce! Místo složitýho hledání na kocni roku to pak totiž budu mít rovnou hezky pohromadě a vůbec, zreflektovat svůj život 12x namísto jenom jednou do roka, je určitě taky lepší!;-)

Ale teď už co…


Bylo nebylo v mým roce 2015:

Leden:

PicMonkey Collage

  • Můj pokus o týdenní novoroční detox, kterej jsem vydržela přesně asi tak den a pak to celý hanebně vzdala krvelačným zákusem do nějakýho bordelu typu pizza nebo tak něco s pocitem, že horší novoroční fail už jsem si asi ani vymyslet nemohla. :-))
  • Zánět ledvin. Počítačový hry a moje první australský antibiotika. Vinu dávám samozřejmě tý zmiňovaný očistě, jejímž drastickým metodám se moje tělo rozhodlo bránit těma nejzažšíma metodama, heh! Já jsem totiž fakt málokdy nemocná, ale pravdou je, že začátek roku pro mě byl v mnoha směrech dost náročnej. Trochu jsem se prala s nějakýma vztahama, držela v sobě hodně zlosti… No, a hádejte, kde v těle se přesně tyhle témata odráží?;-) 
  • Vykouzlila jsem svoje nový webovky! Dvakrát. Jedny v češtině, druhý v angličtině. Hodiny úžasný kreativity a zároveň spousty momentů na harakiri. Rudý očíčka, práce do noci, otročení chudáka Davida, kterej se neprozřetelně nabídl, že pomůže, stovky řádků nových textů, snaha o pochopení alespoň základů kódování, díky nemuž teď umim udělat třeba něco tak naprosto radikálního jako je přeměnit písmo z normálního na tučný v HTML (#biggescodingboossever), desítky nových obrázků a můj vlastně dodnes nekončící úžas nad tim, že, jéééé, já ty svoje infantilní malůvky můžu nějak oficiálně použít a lidem se to ještě navíc líbí?! #priceless
  • Jo, no a pak ještě takovej menší detail… Oficiálně jsem spustila svoje australský podnikání. Pozastavila jsem svojí českou živnost a začala pracovat na australský ABN (protinožčí živnosťák) jako velká holka.

Únor:

unor

  • Potkala jsem Kerri, čarodějku co pořádala úplňkový a novolunní kruhy, kam jsem začala chodit s pocitem, že zase jednou někam patřím. Že můžu v jedný ruce tisknout svůj turmalín, v druhý čmoudící šalvěj a přitom nebýt za totálního exota. Díky Kerii jsem začala i se svýma měsíčníma rituálama a fakt je zakomponovala do svýho běžnýho života. Měla jsem pocit, že se mi svým způsobem otevřel celej jeden novej svět… A on asi i jo.
  • Vyšel mi článek v Happiness + wellbeing magazínu, na což jsem fakt hrdá a navíc se ukázalo, že jeho redaktorka je nejenom boží holka a spřízněná duše, ale taky moje sousedka.:-)

Brežen:

brezen

  • Můj první workshop ever! A navíc v Austrálii! #HighFive!:-) Jmenoval se “Goddess inside and out” a upřímně přiznávám, že nebyl úplně 100%, ale za to mi díky němu znova došlo, jak strašně mě baví mluvit před lidma.
  • Myslim, že zhruba v týhle době mi po sérii nejrůznějších událostí začalo docházet, že to, co mě baví možná ještě víc než předvádění se před lidma, je Tarot. Že mi to s ním vlastně i dost jde. A že bych z toho možná měla jako i vyvodit nějakej závěr…
  • A pak se to stalo. Jedna z takovejch těch věcí, co vás na chvíli fakt srazí na kolena. Co vás vedou k vážnýmu zamyšlení nad tím, jestli to celý, co děláte, vůbec stojí za to. Kerri (jo, ta stejná Kerri co jsem díky ní měla pocit, že někam patřím) mě fakt hodně drsně obvinila, že kopíruju její práci. Že jsem podlá a vypočítavá ženská, co se tváří děsně vřele a nadšeně, ale přitom jí chci ukrást klientelu a nápady, který ona si buduje léta. Zhroutila jsem se. Brečela jsem fakt celej týden v kuse a vlastně ještě teďka cítím, jak to v sobě pořád nemám úplně dořešený. Probudilo to ve mně totiž ty nejhlubší strachy o tom, že vlastně stejně nemám co nabídnout… Že svět možná nakonec fakt neni tak růžovej, jak bych chtěla. Že sice chci někam patřit, ale nepatřim. Že si někdo bude myslet, že jsem zlej člověk… A že co když třeba vážně i jsem? A jasně, racionálně jsem věděla, že je to celý hovadina, že přece vim, jak to je a že všechno, co dělám, je vždycky s tím nejlepším úmyslem… Že respektuju práci druhejch a nikdy by mě nenapadlo někoho občůrávat nebo vykrádat, ale emocionálně to byla prostě příliš velká rána.

Duben:

PicMonkey Collage_1

  • Zéland. A můj výlet snů do krajin Pána prstenů, kterýho jsem v jednu dobu milovala tak, že jsem se doma po škole sama učila Quenyu (jestli netušíte, co to je, tak gratuluju, panč to znamená, že nejste totální nerd!:-D). Tři týdny naprosto neuvěřitelný nádhery, roadtrippování, přespávání v autě, nočního vyhánění myší z kufru, pojídání konzervovanejch polívek, úžasnýho vína a lidí, všudypřítomnejch bezstarostnejch ovcí, klidu a ozdravující energie, kterou jsem tolik potřebovala. Děkuju ti, Zélande, za to nejúžasnější pohlazení mojí tehdy bolavý duše a všechnu tu krásu, kterou jsi nás obdaroval. 


Květen:

kveten

  • Můj první “Attracting Your Soul Mate” workshop tady u nás na Manly, kterej byl naprosto boží (skromně uznávám :-)) a kterej od tý doby mívám pravidelně. Milník to pro mě byl hlavně proto, že mi z něj přišly i moje vlastně první, oficiální australský klientky a že jsem měla zase po delší době pocit, že nejenom že fakt vim, co vlastně dělám, ale že to navíc má i smysl.
  • V návaznosti na nakopnutí předešlým workshopem jsem se pokusila rozjet svoje ženský kruhy, což jsem chtěla udělat hrozně dlouho. Hrozně jsem se těšila, měla jsem vymyšlenej perfektní program a témata až do konce roku a… Nikdy na ně nikdo nepřišel.:-D

Červen:

cerven

  • Konečně jsem si sedla a rozšířila svůj e-kurz “A žili spolu šťastně až do smrti o spoustu bonusových materiálů a společný webináře a udělala z něj tak kurz skupinovej.
  • Při procházce po Sydney mě políbila můza a jak jsem tak přemýšlela, co fakt originálního bych mohla vymyslet, začala jsem dělat svoje Tarotový karty na míru.
  • Po zhruba 20 letech života v přesvědčení, že mám skoliózu, kvůli čemuž mě občas děsivě bolej záda a nejde s tim nic dělat, jsem byla vyvedená z omylu svým novým chiropraktikem, kterej se mnou párkrát udělal něco, co znělo jakože mi právě zlomil vaz a bylo po bolesti. Skolióza vyléčena. Teď mě sice zase bolí za krkem, ale #whatever!:-D
  • Setkala jsem se se skupinou úžasnejch hippie holek, co věří na energie, duhu, jednorožce a navíc mají taky svoje vlastní podnikání. Začaly jsme se pravidelně scházet, inspirovat a probírat všechny těžkosti spojený s tím, když člověk dělá sám na sebe a to je asi ten úplně největší dar, kterej mi tenhle rok přinesl.
  • Udělala jsem svojí první regulérní stojku na hlavě.

Červenec:

cervenec

  • Byla jsem v novinááááách. V Daily Telegraphu. #nojoke. Nejdřív jsem byla strašně nervózní, že co jim jako budu řikat, pak nadšená, pak zklamaná a vlastně i trochu naštvaná, že ze mě udělali Hitche a že to je hrozný ty média, jak všechno zjednodušujou a vytrhávají z kontextu… A nakonec jsem neskutečně vděčná.  Protože mi došlo, jak je to hustý, že člověk nechá vizitku někde v kavárně a za 5 měsíců je v novinách (A taky protože… Kdo to dneska má, no ne?!:-D)
  • Začala jsem se svýma pravidelnýma raníma meditacema… A vydrželo mi to přesně tak měsíc.
  • Proběhl můj historicky první skupinovej e-kurz “A žili spolu šťastně až do smrti” a mně došlo, že už to nechci dělat jinak. Vstávat v 6:00 ráno a slyšet se s váma, mýma holkama naživo přes celou planetu, odpovídat na vaše otázky a skupinově koučovat, je pro mě totiž úplně to nej a pro vás doufám taky!:-)
  • Byla jsem bruslit. V červenci. Život je zkrátka plnej překvapení.:-D
  • Z mýho muže se oficiálně stal klokan s klokaním pasem. Na předávací ceremonii zpívaly malinký dětičky, “I am, you are, we are Australian” a já brečela skoro jako by jedno z nich bylo moje vnouče. #dojakjakoblazen

Srpen:

srpen

  • Výlet domů. Rodina, kamarádi, Praha, jízdy přes Klárov 18tkou, pivo, slivovice, rybíz a svíčková. Čechy jsou krásný. A já si zas jednou uvědomila, jak moc mi chybí lidi, který miluju. A jak těžký je někdy dělat rozhodnutí o tom, kde chce člověk vlastně žít.
  • Jednorožčí piknik ve Stromovce na kterej přišlo pár úžasných duší a já měla tu čest vás, holky, vidět a obejmout i naživo. Děkuju vám, protože po všem tom virtuálním klikání a povídání a snaze nějak skloubit ty rozdíly v časových pásmech bylo boží opravdicky se s váma sejít v jednom společným časoprotoru.
  • “Náhodný” a totálně spontánní Setkání s Editou Berkovou, zakladatelkou Strolleringu a naprosto úžasnou ženskou a další z takovejch těch momentů, kdy zůstávám v úžasu nad tím, jak barevný a zajímavý lidi jsou.
  • Po dloooouhých debatách a loužích slz dojetí jsme s Janou vlastně definitivně uzavřely Rybičku našim posledním společnym článkem a nadobro se tak každá rozešly svojí vlastní cestou.
  • Našli jsme houby. I když vůbec žádný nerostly.
  • Vdala se mi další kamarádka z gymplu. A taky máma.

Září:

zari

  • Cesta za mámou do Itálie, výlety po Římě, pokračování nechutnýho obžérství a po těch hodně intenzivních 3 týdnech doma plnejch setkání a sešlostí taky konečně chvíle obyčejnýho čumění na oblohu a do televize. Za to fakt dík.
  • Nepřijali mě k Teal do Completion Process tréninku, o kterej jsem tolik stála. Uronila jsem samozřejmě slzu, ale pak jsem to vzala jako jakýsi znamení. Znamení, že moje cesta má letos jít možná někudy trochu jinudy. Přes Tarot a tarotovej koučink, kterej mě už tak dlouho volal.
  • Naučila jsem se běhat.
  • Jako správnej boss jsem se objevila i v českých novinách, resp. moje ctěné vyjádření k modernímu způsobu seznamování zaznělo v Magazínu ZEN. High five na druhou!:-)

Říjen:

rijen

  • Vyprodala jest svůj první workshop. Na mojí Tarot Tea party přišlo celých 16 lidí a myslim že to, jak velikej úspěch to byl, mi vlastně dochází až teď, když se koukám zpátky. Strašně mě to bavilo a v sérii všech možných předešlých událostí to byla asi ta poslední věc, která mě vedla k tomu, že konečně došlo na ten…
  • Můj malej čarodějčí coming out
  • Oslavila jsem další rok svýho života a koupila si svoje první vysněný Melissy (to jsou boty, kdyby nááááhodou někdo nevěděl. A jsou to ty nejlepší boty!:-) Jsou krásný, neskutečně pohodlný a voněj. I po měsících nošení naboso voněj.)
  • Ta pomoci skvělý Martiny Válkový a metody RUŠ, kterou tímto všem fakt vřele doporučuju, jsem si k narozeninám dala jeden fakt zásadní dárek a definitivně jsem si vyřešila svůj vztah s tátou.

Listopad:

listopad

  • Osobně jsem se potkala a opravdicky objala se svojí nejoblíbenější Leonie Dawson, která je přesně tak boží naživo jako virtuálně a je mi tak zas ještě o něco větším vzorem. #duhavšude
  • Měla jsem svůj první webinář jménem “Cesty k sobě, aneb jak se kruciš dostat ke všem těm odpovědím, který údajně nosíme v sobě?” (jo, já prostě miluju názvy přes 3 řádky!) a strašně mě to bavilo (doufám, že vás taky?), takže budou další!
  • Můj sen se stal skutečností a já jsem díky úspěchu s předešlou Tarot Tea Party a inspirovaná skvělou Helenou Kuželovou uspořádala svůj první Tarotovej kruh, který teďka dělám každej měsíc (a příjdu si jako už fakt skoro opravdická čarodějka :-)!
  • Pokořila jsem další osobní challenge, když jsem na poslední chvíli zrušila jeden workshop prostě proto, že jsem z toho celýho měla takovej divnej pocit. A tak jsem zvedla telefon a klepajícím se hlasem řekla pardon, ale já to rušim a hlavou mi běhalo, že co jsem to za člověka a že jsem strašně neseriózní, že to se přece nedělá a že co to je jako za debilní důvod, že mám “divnej pocit”… A když jsem to položila, tak světe div se, žádná apokalypsa nenastala a já jsem si místo vystresovanýho víkendu s balvanem v břiše udělala víkend pohodovej a odpočívací.
  • Nemožný se stalo skutečným a já jsem naprosto nevědomky přežila celej jeden den bez kafe!

Prosinec:

prosinec

  • Měsíc, jehož naprostou většinu jsem strávila bojem s úpornou chutí na nicnedělání. (Samozřejmě) neúspěšně.
  • Výlet do Melbourne, kde jezdí tramvaje a člověk si tam tudíž příjde skoro jako doma. Bezva město s bezva lidma a náš ujetej pokoj.
  • Upekla jsem fakt boží mřížkovej koláč.
  • Jak už jsem psala, udělala jsem si tu u klokanů pár bezva akčních kamarádek a tak jsem měla tu čest objevit se u Fernandy Saad v podcastu “Do what you love revolution a dělat tam chytrou.:-)
  • Napekla a ozdobila jsem perníčky jako jsme to vždycky dělaly s babičkou
  • Podala jsem si novou přihlášku k Teal do jejího tréninku, tak mi držte palce.;-)

Tenhle rok pro mě byl hodně ve znamení nových setkání a pocitu, že někam (ne)patřim.

Rok, kterej mě donutil hodně se zamýšlet nad vztahama, který ve svým životě mám a některý i dost přehodnotit.

Rok, kdy si myslim, že jsem se zas o trochu víc naučila plout po směru proudu svýho života a událostí, který mi přináší, namísto proti němu.

Rok, kdy jsme s Davidem dali v takový dost retardovaný podobě tohle.

Rok, kdy jsem se naučila věci, lidi a i sebe zase o malinko víc přijímat prostě tak, jak jsou… Protože ať už to dává smysl nebo ne, přesně tak jsou “správně”.


A tak vám přeju krásnej ten novej rok a ať se vám v něm splní co nejvíc přání!

Děkuju vám, že jste se mnou a že vás ty moje věci baví! Jste nejlepší a i když to zní možná divně, pančto se vlastně třeba vůbec neznáme, žejo,:-)) tak vás mám fakt ráda!


Posílám vřelý klokaní obejmutí a jdu dělat krabí pomazánku na chlebíčky!

<3

[/vc_row]

2 thoughts on “Bylo nebylo v mým roce 2015

  1. Kačenko moc krásný a hodně pravdivý! Díky za to, že jsi…. Do nového roku 2016 Ti přeji jen to nejlepší! Ať se ti plní všechny (nebo alespoň některé) tvoje sny!

    1. Děkuju, Báro, i když teď úplně nevim, jestli Kačenka jsem já, ale i tak díky! :-)) Tobě taky krásnej novej rok a co nejvíc splněných přání! <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress Anti Spam by WP-SpamShield