K něčemu se schyluje…

IMG_20141007_233931

K něčemu se schyluje.

Cítím, jak to tepe. Jak to tiše buší a pulsuje někde v mým těle, v místě, který neumím určit. Jako by všechna ta energie, co až do teď jen tak bez tvaru lítala kolem, chtěla najednou nabrat podobu. Jako by mě konečně naplnila a teď chtěla prasknout a jako pučící poupě se prodrat ven na svět.

A tak mě to táhne k moři. Zpátky do té zpěněné náruče hučící vody a soli. Do míst, odkud jsme vzešli a kam se jednou zase všichni vrátíme.

Poslední měsíc je mi divně. Tolik se toho stalo, tolik se toho změnilo a povedlo… a přesto mám takový zvláštní pocit stagnace. Jsem unavená. Sbírám síly. Cítím, jak se moje tělo regeneruje a já vlastně ani pořádně nevím z čeho. Jsem jako na trní.

Včera mě třeba začaly bolet kosti. Takovou tou tupou, táhlou bolestí jako když jsem byla malá a nemohla jsem celé noci spát a táta ke mně chodil, hladil mě po čele a říkal, že to nic, že to mi jenom rostou nohy.

Tak nevim. Rostou mi nohy?!:-D

Svým způsobem je to ale hrozně symbolický! Od začátku roku totiž tak nějak cítím, že na mě někde čeká něco “víc“. Jako by všechno to, co těch pár posledních měsíců dělám a na čem pracuju, směřovalo k něčemu většímu… K něčemu, co vůbec netuším, co je a tak jsem nervózní, občas jím až moc čokolády a v naději čekám, že mi Vesmír napoví.

Jsem netrpělivá. Příjdu si jak batole, co už se tak hrozně moc chce postavit a udělat ten první vítěznej krůček… Ale pokaždý se mu podlomí kolínka a tak zase znovu spadne na zem.

Ještě ne. Ještě není čas, maličká. Ale neboj, už brzy…

Slovem, které jsem si vybrala pro tenhle rok je PŘIJETÍ. Což, aniž by mi to původně došlo, úplně nádherně odráží hlavní poselství mojí tarotové karty růstu na rok 2015, kterou je X. Kolo štěstí.

Photo 20.02.15 18 31 41

“Vesmír pracuje v cyklech, duše moje. Vesmír se točí v jednom krásném, nekonečném kruhu,” říká. “Jednou jsi nahoře a jednou jsi dole. Jednou jsi veselá, jindy smutná. Někdy tančíš, div se ti nohy nezapletou, jindy se snažíš popadnout dech. Jednou jsi dítětem, jednou stařenou… Jednou přicházíš a tvoje tělo tepe životem, jindy zase mizíš a v tichu se vracíš zpátky do země. Tak to je a tak to bude. Příjmi tuhle skutečnost. Nebojuj. Nechej se vézt a dorazíš přesně tam, kam dorazit máš.”

A tak na ní myslím, na tu kartu. A nejvíc teď. Když čekám a nevím na co. Když mám tolik chuť si stoupnout a běžet a ono to zatím pořád nějak nejde.

Ještě ne. Ještě není čas, maličká. Ale neboj, už brzy…

Zavřu oči a nechám se odnést. Počkám, jakým směrem mě to moje kolo vyhoupne. Ale cítím, že to bude někam vysoko.

Vyzkoušejte mini kurz 30 DNÍ OPRAVDICKÉ SEBELÁSKY! Protože to, že máte mít ráda sebe sama už nejspíš víte... Ale je načase naučit se i to JAK! V běžným životě a úplně zadarmo!;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress Anti Spam by WP-SpamShield