Moje kamarádka Jana. Už 3 měsíce je se svým manželem a 3letým synem Tomem na roční cestě kolem Austrálie. Karavanem. Vlastně nechápu, že jsem ji na svým seznamu lidí, co s nima potřebuju udělat Kecání, neměla dávno předtím, než vůbec vyjeli!
Nakonec to ale celý vzniklo úplně náhodou a spontánně. Jana se totiž objevila v tomhle podcastu, kde docela intimně popisuje každodenní výzvy života na cestě a mateřství vůbec… A mně to prostě nějak zasáhlo. Tak jsem jí napsala, že si asi musíme zavolat.
Protože znáte to. Máte za sebou zrovna jenom 3 hodiny spánku, dítě chce k snídani kaši, pak už ji zas nechce, pak zas teda jo, do toho řve, že nechce sundat pokaděnou plínu, vy ho vztekle naháníte po celým bytě, přitom už jste před čvtr hodinou měli někde být… Prostě ještě není ani 10:00 a vy už byste to všechno nejradši polili benzínem a škrtli sirkou. Pak si otevřete Instagram (samozřejmě úplně pitomej nápad), kde je to plný matek s dokonalým make-upem a napečneýma buchtama nebo rodin, co z kufru svý dodávky romanticky sledujou západ slunce. A Jana je prostě člověk, díky kterýmu si zas jednou uvědomíte, že fotky na Instagramu jsou jedna věc, ale realita druhá. A že v tom občasným srabu přece jenom nejste sami.
S Janou si povídáme třeba o…
- Mateřství v cizině daleko od rodiny a od všech
- Mateřský izolaci a zároveň o potřebě samoty
- Rodinným životě na cestě. O jeho výhodách i výzvách
- Přesunu rodiny z bytu 3+1 do karavanu
- Proměně naší ženský identity. Jsem máma, Jana nebo kdo vlastně teď jsem?
a tak.
Díky za hezký díl KBV! Myslím, že udělat si na sebe jednou za čas čas a dělat něco „produktivního“ je pro maminku na mateřské moc důležité. A myslím, že není třeba se kvůli tomu topit ve výčitkách, ti naši skřítci to bez nás na chvíli zvládnou 🙂