Vnitřní boje vol.1551

IMG_20151023_174814

Bléééé!

Tak to je přesně jedinej zvuk, na kterej se momentálně zmůžu a když mě nebaví už ani normálně mluvit, tak to je většinou znamení, že je to fakt vážný!

Já nevim, jestli je to jenom nevyhnutelnej důsledek tý neuvěřitelný smrště za posledních pár týdnů, ale už druhej den v kuse mám takovou tu úplně debilní náladu na nic!

Nic se mi nechce, nic mě nebaví, nic mi nejde, všechno je strašná námaha a to se dokonce týká i věcí, který mě normálně fakt těší jako třeba kreslení nebo video hry (jo no… A je to venku! Jsem holt starej nerd!:-)). 

Jediný, co se mi chce, je spát.

Což samozřejmě pod tíhou pocitů viny neudělám, žejo, protože kde to jsme, abych se jako místo práce jen tak válela v posteli?


A vlastně za to asi částečně může moje úterní sezení s jednou koučkou, která se specializuje na Human design (teď bych vám strašně ráda napsala, co to vlastně je, ale nemám na to absolutně energii, takže vás v naději, že si o mě nebudete myslet nic ošklivýho, odkážu na centrální mozek lidstva, Google) a která mi řekla, že jakožto člověk typu generátor (heh!) je mojí nejlepší životní i pracovní strategií nikoli neustále něco aktivně podnikat a iniciovat, ale naopak vyčkávat a prostě pak jenom kývnout (nebo taky ne) na to, co zrovna příjde.

Nejdřív mě to nadchlo, pančto to z mnoha pohledů dává dost smysl… Ale nakonec jsem z toho vlastně úplnej jelen!

Protože… Jak jako nic neiniciovat?! To znamená, že to, jakým způsobem pracuju, jak se snažím dostat lidi na svoje workshopy, že rozdávám letáčky a ptám se vás co byste chtěli, abych vytvořila dalšího a tak… Že to je jako blbě? Protože člověk mýho typu má udělat to, že si o tom všem zamedituje, hezky si to vysní a pak to nechá bejt a prostě jenom… čeká?

To totiž zní jako naprostá noční můra!!!

Celej život mi přece někdo tluče do hlavy, jak se musím o věci zasadit. Jak si úspěch musím zařídit a že workshop se mi asi těžko naplní, když budu jen tak sedět doma a přemítat o tom, jak to bude hezký, až na něj dorazí 30 lidí, který se o něm dovědí někde jen tak sami od sebe!

Jenže!

Zároveň vlastně díky všemu tomu, co už znám a koneckonců i díky určitejm vlastním zkušenostem vim, že ta pani má vlastně pravdu! Vždyť, kruciš, to že si často stačí jenom poprosit a ono to příjde (“ask and it’s given”), to přece sama lidi učím!

A tak jsem mimo. A ztracená. A mám zas jednou pocit, že vlastně vůbec nevim, co je “dobře” a co “špatně”. Že nevim, kde začít, jak všechny tyhle informace uchopit a jak to všechno zařídit tak, aby to bylo správně.

IMG_20140525_170558

A tak vám píšu. Protože za prvé mi tenhle blog slouží vlastně jako taková moje malá psychoterapie (nebudeme si nic nalhávat, že!:-)), kde si můžu utřídit myšlenky a za druhý chci, abyste věděla, že vás fakt strašně chápu.

Ve všech těch chvílích, kdy vám všechny ty informace, který na vás někdy sypu, dávají naprostej a zároveň vůbec žádnej smysl. Kdy máte pocit, že místo toho, aby vám to všechno nějak pomohlo, tak je vám ještě hůř. Když absolutně netušíte, kde vlastně začít a jak to teda, krucinál, udělat správně.

Pravdou totiž je, že jsme všichni v něčem neustále na nějaký startovací čáře.

A že jasně, v některých věcech je třeba někdo kousek před váma, ale v jinejch jste zase o ty dva kroky napřed vy. Já si třeba myslim, že docela rozumím vztahům a Tarotu… Dokážu poradit, inspirovat a i když si rozhodně nemyslim, že bych věděla všechno (což si doufám nebudu myslet nikdy), tak si v těhle věcech příjdu stabilní a ukotvená. Jen tak něco mě v nich nerozhází. No, ale pak příjde třeba na podnikání a mám najednou pocit, že vůbec nevim, čí jsem!

Já sice vim, co chci, vim co mě baví… Ale ve všech těch věcech jako jak to zařídit, abych měla dost klientů, jestli nemám moc nízký nebo moc vysoký ceny, jak něčemu udělat to správný promo, aby to bylo fajn a přirozený a přitom to úplně nezapadlo, jakej vymyslet další program a jak zařídit, aby si ho někdo koupil, jak něco nabídnout a přitom netlačit na pilu… To jsou všechno věci, ve kterejch plavu a narážím úplně stejně jako třeba právě všechny moje milovaný klientky, co tápou ve vztazích.

Takže, co s tím?

No, asi je zas načase sebrat všechny ty svoje moudra, který učím ostatní a použít je zas jednou sama pro sebe. Konfrontovat se s vlastníma přesvědčeníma o tom, co nejde a proč. Dovolit si nechápat a nevědět kde začít a co je vlastně “správně”. 

A odpustit si. Odpustit si, že mám náladu na nic. Že jsem ztracená. Že jsem zas na nějaký startovací čáře a tudíž zdaleka ne tam, kde bych bejt chtěla. Uvědomit si, že je to normální a jít si konečně lehnout…

Zkuste můj kurz 30 dní opravdický sebelásky a naučte se, jak konečně všechny ty moudra o sebepřijetí taky vážně žít! A víte, co je boží? Je to úplně ZADARMO!

4 thoughts on “Vnitřní boje vol.1551

  1. Karolí, díky za upřímnej a otevřenej článek! No, něco podobného jsem prožívala před víc než týdnem zhruba, když jsi mi vykládala tarot… A ono to zase přejde, zase bude líp a všecko jasnější. :-)

  2. Ahoj Karolí, to je tedy zajímavý! protože já měla úplně stejný pocity, když jsem se dozvěděla, že jsem generátor… To jako nemám být ten lídr trhu, co nás učili celou ekonomku? Pochopila jsem, že všechny ty teorie, který raděj, jak prorazit atd., jsou vlastně pasovaný na manifestory. A možná to tak prostě vzniklo, že oni čouhaj, a tak je vyzpovídali, jak to dělaj, že jsou tak úspěšný, a pak z toho sestavili obecnější teorie… ale kde by byli ti manifestoři bez generátorů, že? ;)
    A pak, když jsem si to přechroustala, tak se mi ulevilo… protože mě to fakt strašně vysiluje – přicházet s převratnejma nápadama… No a když se to teď ustálilo, tak se mi začali hlásit distributoři sami. A já nemusim dělat nějakou díru do světa, uff. I když samo, že mě něco pořád napadá… ale necítím ten tlak, že to MUSIM zrealizovat.
    Tak Ti přeju pěkný sžívání a ladění se svým typem :)
    pa, z

    1. Zuzko, díky moc, je super vědět, že v tom člověk není sám!:-)) A jo, myslim, že to je asi tak, jak píšeš! Já už v tom mám taky zase o trochu víc jasno. Jen mě to vlastně pořád vrací k tomu, kolik toho v sobě máme naučenýho jako toho, co „by se mělo“, protože „se to tak dělá“ a jak když nám to nefunguje, tak máme pocit, že je s náma něco špatně.
      Hodně s tím teďka experimentuju. Snažím se reagovat, ne pořád něco iniciovat a sleduju, co se děje.;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress Anti Spam by WP-SpamShield