Zataženo, místy krupobití

IMG_20140517_155024

Asi už to tak nějak chodí, že zrovna když ťukáte na dřevo (nebo na zuby jak mě to učila máma, když říkala, „Dřevo shoří, zuby ne!“), že sláva, všechno dobrý, tak PLESK! Dostanete ťafku až se vám hlava otočí kousavým dozadu.

Tenhle rok byl zatím dost… jak bych to jen… zajímavej. Věci, které jsem měla za stabilní se otřásly v základech. Ne všechny. Ale některé jo.

Některé to přežily, u jiných nezůstal kámen na kameni, některé se hroutí právě teď a nikdo neví, jak to vlastně skončí.

A já nevim… třeba je to fakt těma planetama a bůh ví čím vším ještě, ale je to až podezřelé, ta nutnost klást si otázky a sahat hluboko až do těch nejtemnějších ran, o kterých doufáte, že už se snad zahojily. Protože když tam nesáhnete vy, sáhne do nich někdo jiný. Rychle, ostře, přímo a naprosto nemilosrdně.

Jedna z věcí, kterých si na sobě fakt vážím je moje upřímnost a otevřenost. Chápu, že to může spoustu lidí hrozně iritovat, ale nechodit kolem horké kaše a netajit to, jak se člověk cítí, to je pro mě opravdovost. A tak když jsem šťastná, tak jsem šťastná, když jsem naštvaná nebo smutná, tak jsem prostě naštvaná nebo smutná a všichni to vědí. A může to někomu připadat divný, proč takovéhle věci píšu na svůj blog, kde si to může kdokoliv přečíst… Kdokoliv, kdo je a nebo může být můj potenciální klient. Někdo, kdo hledá sílu, motivaci, oporu… A místo toho tu najde nějaký můj výlev.

Ale to jsem prostě já. Obyčejná lidská bytost, co je stejně jako vy jednou nahoře a jednou dole, co někdy brečí smíchy a jindy zase potichu do polštáře. Člověk, který sám sebe miluje a bojuje za svoje hodnoty a pravdu, aby o nich napříště pochyboval a hledal odpovědi ve skleničce vína, kterou už si nejspíš neměl dávat v naději, že zítra to zas bude všechno dobrý.

A jo, ono většinou je. Jen někdy to vyjasnění oblohy trvá dýl, než je příjemný. Někdy totiž i 10 minut usilovného krupobitý pošramotí člověka natolik, že se pak ještě dlouho bojí znovu vyjít ven, sluníčko nesluníčko.

IMG_20140829_093447

Jasně, že se zase oklepu. Jasně, že se to Pluto s Uranem zase rozejdou. Jasně, že zase bude všechno dobrý. Jasně, že si zase vzpomenu na všechny ty vaše krásné dopisy a příběhy a na to, jak moc miluju to, co dělám, jak tomu věřím… jak SOBĚ věřím a  jak právě tohle všechno nemůže nikdy nikdo změnit. Jasně, že to nevzdám, ale naopak z toho všeho výjdu zase silnější a s jasnější představou o tom, kdo vlastě jsem…

Jen zrovna teď to prostě ještě moc bolí. A bez ohledu na to, jak debilně to teď i mně samotné zní, je to tak dobře. A proto taky vlastně tohle celé píšu. Protože ať se vám teď nebo kdykoliv jindy děje jakejkoliv bordel, tak v tom nejste sami.

Já jsem ta první, co hrozně chce svět plnej duhy a jednorožčů… Ale asi si musím zvyknout, že i v něm se holt někdy stáhnou mračna, příjde pořádná bouřka nebo zařádí tornádo.

Je to na houby, ale tak to je a tak to bude. A my to zvládneme. My to přečkáme.

Zajdem spolu na pivo, pořádně se obejmeme a pak se chytnem za ruce a na 3 v tom lijáku rychle přeběhneme na tramvaj směr „Už je to dobrý“.

1… 2… 3!

Zkuste můj kurz 30 dní opravdický sebelásky a naučte se, jak konečně všechny ty moudra o sebepřijetí taky vážně žít! A víte, co je boží? Je to úplně ZADARMO!

14 thoughts on “Zataženo, místy krupobití

  1. Karolino, jsem moc rada, ze jsem Vas „nasla“ :). Moc se mi libi, co delate a dekuji za tenhle clanek.
    A jak rika muj manzel: „Zase vyjde slunecko :)“

  2. Tenhle rok je sešup i pro mě. Pořád nějaký změny… atp. Proto váš článek byl pro mě určitým pohlazením po duši, že v tom nelítám sama. Takže díky za upřímnost a za mejl. ;)

  3. Děkuji :-) Pro mě byl loňský rok takovým „pleskancem“ o kterém se mnohým ani nezdá. Musela jsem se zastavit a pořádně nadechnout. Hodně, ale opravdu hodně mě to posunulo. Začala jsem si hodně vážit sama sebe a toho co jsem JÁ dokázala. Velmi jsem si uvědomila, že jsem byla v jakési spokojené bublině, která mě chránila. Teď vím, že když chci tak JÁ to dokážu. A JÁ chci. A s vaším koučinkem paní Karolíno to zvládnu ještě lépe. Díky!

  4. tak za tohle si Vás vážím mnohem víc než za všechny ty křečovitý fráze a pozitivní úsměvy ;-)
    Jasně že brzo vysvitne sluníčko, ale v krupobití se člověk důkladně pozná. A to za to stojí. Jste fantastická právě s tou svojí otevřenou upřímností, to je dobrá cesta. Držím palce! Co děláte je super.

  5. Ahoj všem, loňský rok byl pro mě strašný a letos to pořád trvá, ale začínám pomalu oťukávat ty lepší časy, taky jsem byla v bublině a věřila, že je to napořád a když jsem to nejmíň čekala-pořádná facka, ze které se vzpamatovávám ještě teď. Ale pomalu se začínám líp cítit, jen prostě věřím, že Boží mlýny jsou a melou. A teď čtu, že v tom nejsem sama, tak všem přeju – držte se a dostaňte se z toho dna!

  6. Každej den neni posvícení :-) Oni se ty mráčky zas roztáhnou a bude sluníčko jako je teď tady u nás venku. Taky se mi letos nějak nedaří, zvlášť pracovně. Ale třeba se prostě děje všechno z nějakého důvodu… Hodně sil nám přeji a krásné budoucí vyhlídky!

  7. Karol, ja jen rikam Dekuji Dekuji Dekuji. Verim, ze je dobre se podporovat navzajem, vzdyt jsme spolecenstvi lidi, kterym je to prirozene. A co je prirozene to je dobre:0).
    Ale ty jsi nam vsem ostatnim dala tu prilezitost se vyjadrit, rict nahlas neco co jen intuitivne citime a vime, ze by to tak nejak melo v zivote fungovat. Sama se pritom take muzes s nami, potom co s nami komunikujes, uvolnit a vydat vse co potrebujes ze sebe. Ale jsi tou, ktera nas sjednocuje , a za to je prave to diiiik ♡.

  8. Děkuji i za sebe… Váš článek mě rozplakal, protože si něčím podobným také procházím. Nic se neděje náhodou, ale i přes toto vědomí to hodně bolí. Člověk žil v nějaké realitě, která se ze dne na den mění. Někdy i jen z hodiny na hodinu… Ale o tom asi ten letošní rok je…nevím. Ale dámy, jedno vím jistě, i když někdy ležíme na zemi s obličejem zabořeným v bahně, tak to přejde. Nic přece netrvá věčně – ani to utrpení ne. Držte se :)

  9. No vidíš, a mně se dneska tvoje psaní velmi hodí, že vím, že v tom nejsem sama. Mám to taky tak…měla jsem pocit, že jsem něco zvládla a žiju v oné situaci v poklidu asi 2 roky a dneska najednou bum, bum. Název krupobití je přesné :))

  10. Karolínko moc děkuji! Tvářit se jako někdo, kdo má vždycky a za všech okolností vše pod kontrolou – to by přece nebylo fér a ani to není možné! Každý má občas slabé chvilky a pokud říká, že ne, tak tomu nevěřím ani za mák! Je fajn mít pocit, že v tom člověk není sám! Vím, že si to každý z nás musí „odžít“ se vším všudy, ale vědomí, že na tebe někdo třeba jenom myslí, tě vždycky zahřeje na dušičce, ať je zrovna jakkoli pochroumaná…. Moc ti přeji, aby co nejdříve vysvitlo sluníčko a krupobití bylo zažehnáno! Totéž přeji všem Rybičkám! Hodně štěstí a mnoho sil !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WordPress Anti Spam by WP-SpamShield