Hostem dnešního Kecání je… tam-ta-da-dáááááá… MOJE MÁMA!
A moje máma je zajímavá nejenom tim, že je to teda moje máma, heh… Ale hlavně prostě tim, kym je jako člověk. Já jsem jí vždycky vnímala jako trochu střelenýho ale hlavně hrozně svobodnýho ducha, co si po svejch 40 nechal pokérovat půlku těla a kterýmu jsem JÁ musela v 15 chodit řikat, jestli by si ty Prodigy nemohl laskavě trochu ztlumit.
Moje máma je ženská, která kdysi tiskla samizdat, pracovala na záchytce, dlouho tlumočila u filmu, kde se jednou potkala třeba i s Banderasem, žila dlouhý roky se svym součanym mužem v Itálii, byla jednou z těch matek, co nejenom že teda poslouchala ty Prodigy, ale eště taky ráda hrála počítačový hry…
Prostě je toho FAKT hodně, o čem bysme si spolu mohly povídat. Nakonec jsme ale probraly následující.
A tak jsme probraly třeba…
- Proč jsem nesměla mít Barbínu ani růžový botičky se třpytkama
- Proč máma nevnímá moderní technologie jako hrozbu
- Jak byla týden ve tmě a co si z ní odnesla
- Proč nemá strach sama ze sebe
- Jak se, kruci, jmenuje to světlo Galadriel
- Proč se ráda vrátila z Itálie do Česka a co si tu nejvíc užívá
- O kolik jiný je být babičkou než mámou
- Nebo jaký to je mít jedinou dceru i vnučku na druhým konci planety
Mojí mámu, Ivu Rašínovou…
Nenajdete nikde, protože je z tý generace, co má Instagram stejně jenom proto, aby mě mohla špehovat, žejo.
Zdravím Tě, Karolíno. Moc se mi líbilo Tvoje povídání s maminkou. Protože mám vnoučata také daleko, bylo skvělé slyšet naostro mezigenerační konfrontaci. I když jsem nebyla ve tmě :), máme s maminkou na tuto situaci hodně stejných názorů. Mějte se sluníčkově (nebo zamračeně), Dáša